Moscow56  [56 z 63] 

Moskevské metro je špinavé, kdykoli ve dne přeplněné, nevoní, ale je levné, rychlé a spolehlivé. Uvážíme-li, že Moskva má 10 mil. obyvatel, je jeho fungování malý zázrak.

I když není největším metrem na světě co do celkové délky tratí (to mají v New Yorku), ani metrem nejstarším (metro londýnské), moskevské je ze všech nejvytíženější – denně přepraví 8–9 milionů cestujících, ročně něco ke 3 miliardám! Moskevská špička? Nekonečný proud lidí, dav, který vás uchopí a z něhož není úniku. Adrenalinový zážitek!

O stavbě podzemní dráhy v Moskvě se začalo uvažovat už na počátku 20. století. V roce 1902 předložil inženýr Balinskij městským radním na svou dobu fantastický projekt.

Rychlostní železnice měla spojit svými tunely Zamoskvorečí a oblast u dnešního Běloruského nádraží. Plány počítaly dokonce s estakádami přes Rudé náměstí a nynější Puškinské. Projekt se však radním zdál být příliš smělý, dost možná ho trochu přibrzdila i „šetrnost“ moskevských „otců“, a tak zůstal jen na papíře.

Historie se pak opakovala ještě v roce 1913 a Moskva si na své metro musela počkat až do 15. května 1935, kdy se v 7 hodin ráno rozjela první souprava ze Sokolniků do Parku kultury (s odbočkou na Smolenskou). Celá tehdejší trasa měřila 11,2 km a vlaky denně přepravily asi 177 tisíc cestujících.

Po 22. červnu 1941 začalo metro sloužit také jako obrovský protiletecký kryt. Do podzemí se přesunuly i nemocnice a asi dvě stě Moskvanů se může pochlubit tím, že se narodili v metru.

Stanice z dob stalinských připomínají honosné paláce s mramorovými obklady, bohatým štukováním, lustry a nástěnnými malbami.

Pro obložení stěn bylo použito 23 druhů mramoru – na Puškinské je šedobílý koelga z Uralu (u nás ho můžete vidět na stanicích Hlavní nádraží nebo Muzeum), Kuzněcký most zdobí uzbecký světle šedý gazgan, v Kalužské září mramor růžový, na stanici Majakovskaja malinový radonit, na stanicích Dynamo a Sokol byl použit onyx.

Budete-li v Moskvě, projeďte se od Parku kultury do stanice Sokolničeskaja nebo po Kruhové trase („Kolcevaja linija“)! Za nejpozoruhodnější jsou považovány stanice Komsomolskaja , Arbatskaja, Rimskaja a pro ty, kdo mají radši moderní styl, stojí za prohlédnutí Dělovoj centr.

Při pohledu na schéma metra zjistíte, že některé stanice existují „dvojmo“ (třeba již zmíněná Arbatskaja a Smolenskaja). Nenechte se zmást, to jen původní stanice, postavené ve 30. letech, byly příliš mělké a nevzbuzovaly velký pocit jistoty, proto byly v 50. letech postaveny ve větší hloubce nové.

Některé stanice jsou uzavřené, například Volokolamskaja, vlaky jí pouze projíždějí. Původně nad ní měla být nová čtvrť, teď je přímo nad stanicí letiště Tušino.

Metro má i své muzeum – najdete ho v jižním vestibulu stanice Sportivnaja, východ směrem k Lužnikům. Je otevřeno od pondělí do pátku, prohlídku s výkladem si musíte předem objednat.

Moskevské metro zažilo i své černé dny. První teroristický útok zaznamenalo už v roce 1977. Po výbuchu v roce 2004, kdy zahynulo 39 lidí, začalo vedení metra zavádět rozsáhlá bezpečnostní opatření – vchody a stanice hlídá kamerový systém, na trase Kolcevaja jsou kamery i ve vagonech. V tunelech jsou detektory schopné rozpoznat výbušninu a na každé stanici byly zřízeny informační terminály zajišťující okamžité spojení cestujících s dispečery Situačního centra – pro získání informací slouží modrá část, červená je pro případ ohrožení.

Od roku 2003 lze jezdit i tzv. „lehkým metrem“ – LM. Je to povrchové metro sloužící obyvatelům z okrajových částí Moskvy k přepravě ke konečným stanicím metra „normálního“. Vzdálenosti mezi stanicemi LM jsou kratší, cestující by z nich neměli mít ke svému domu dál než 1 km.

Zvláštní kapitolou je Metro 2. Utajený podzemní dopravní systém, kolem něhož existuje spousta spekulací, fám a dohadů, takže většina Moskvanů o jeho existenci pochybuje.