Původní obyvatestvo Kazachstánu tvořila směs tureckých a mongolských kočovných kmenů, které přišly do země ve 13. století. Země byla obsazena Rusy již v 18. století a v r. 1936 byla připojena k Sovětskému svazu. V 50. letech  měli Rusové snahu "celiny", jak byly kazašské stepi nazývány, zúrodnit. Pomoci museli přijít všichni. Příliv vzdělaných Rusů a jiných národností pozitivně ovlivnil do té doby hlavně kočující národ. Rozpad SSSR a neočekávaná samostatnost přinesla Kazachstánu vedle svobody i řadu problémů - často nedobrovolní migranti se vrátili zpět do Ruska, mnoho potomků Stalinem na Sibiř poslaných německých zajatců dostalo německé pasy a rádo opustilo chaosem a korupcí rozvrácenou zemi. Ti, kteří zůstali byli ti chudší a méně vzdělaní. Dnešní Kazachstán, přestože surovinami jedna z nejbohatších zemí Asie, je zemí rozporů: na jedné straně bída středoasijské republiky s často negramotným obyvatelstvem a na straně druhé okázalé budovy nového hlavního města Astany, které dal kazašský president Nursultan A. Nazarbajev vybudovat uprostřed stepi na místě nazývaného ve staré kazaštině Akmola - v překladu Bílá smrt. To proto, že v zimě zde klesají teploty pod magických -40 stupňů.

Protože většina Čechů si pod názvem Kazachstán vybaví jen sovětskou jadernou střelnici Semipalatinsk a středisko kosmických letů Bajkonur, pár faktů: 15 mil. obyvatel, rozloha přes 2 700 tis. km² tj. více než celá Evropa, nebo polovina území USA, po Rusku největším asijským vývozcem ropy a zemního plynu, obyvatelstvo tvoří Kazaši, Rusové, Ukrajinci, Uzbekové, Mongolové, Němci a Tataři. Zhruba polovina obyvatelstva jsou muslimové a polovina pravoslavní. Mluvená kazaština zní trochu turecky a Kazaši se k bratrství s Tureckem hrdě hlásí. Chcete-li o historii vědět více, pak kazašský velkofilm z r. 2005 "Kočovník" vám ukáže oficiální (a trochu přibarvenou) verzi sjednocování kmenů v 18. století.

Byli (já a můj kolega MK, který je také autorem některých fotek) jsme do pozváni malajským vedením jedné z největších středoasijských cementáren do Aktau (dříve Ševčenko), abychom zjistili proč továrna není schopna vyrábět více cementu, než jen zlomek toho, co v éře "budování komunismu" a jak z této situace ven. Byl to zajímavý projekt a přeji všem, se kterými jsme se tam potkali, lepší budoucnost.